Úvodní strana >> Městská část >> Historie







Z dějin vzniku a vývoje Kbel
Karel a Jana Martincovi (doplněno SezNet)

Pravěk
Geologické podloží rozlehlé náhorní planiny východně od Prahy, t.zv.průhonické plošiny, na níž se rozkládá kbelský katastr a obce od pražského Proseka až po Vrábí u Brandýsa nad Labem,  tvoří ordovické břidlice staré asi 400 mil. roků, obnažené místy podél potoka Chobot,který tekl od kbelského letiště do Brandýsa n. Labem, kde se vléval do Labe.
Severně od vrchu Ládví, Čakovic a Brázdimi se jako podloží skrývá algonkium staré asi 700 mil.roků. Na těchto břidlicích a algonkiu spočívají mezi Vltavou a Labem od klánovických lesů až po Kralupy a Mělník usazeniny někdejšího severočeského moře z období svrchní křídy staré asi 75 mil.roků. Jsou to:  pískovce  s vložkami jílu, písčité slínovce, opuky, slíny a jíly. Tyto usazeniny se rozprostírají též od Radonic po Čelákovice a na nich leží pod ornicí hlína, spraš, svahová suť a splavené štěrky, pocházející z třetihor (stáří asi 700 - 800 mil. roků).
Uvedená plošina je v bezprostředním okolí téměř rovinná, vzdálenější část je mírně zvlněná. Dominantu tvoří vrch Ládví 359 m vysoký. Kbely jsou 260 m nad mořem. Celé území mezi Vltavou a Labem je pokryto velmi úrodnou půdou, která odedávna lákala zemědělce k polnímu hospodaření. Vystřídaly se tu téměř všechny lidské kultury a krajina oplývá nesčetnými předhistorickými nálezy.
Není však dokladů, ani pravděpodobnosti, že by byl do ni v době, kdy byla nehostinnou pouští, vkročil opočlověk či pračlověk, jak tomu bylo v některých místech Čech a Moravy. Kraj byl od dob ledových a meziledových dlouho pokryt tundrou, později lesostepí a někde hlubokými hvozdy. To vše vytvářelo humus pro dnešní pole.
Touto stepí si neolitický lid, který přicházel do Evropy z Malé Asie a obsazoval Čechy, prošlapával z pražského území asi před 5.000 roky úzké karavanní stezky na Boleslavsko, které mezi jinými krajinami osídloval. Jedna důležitá stezka vedla, podle kulturních nálezů z neolitu, od starodávného vltavského brodu v Podbabě přes Tróju,  Horní Libeň, Prosek a Kbely. Dále pak podle potoka Chobot přes Vinoř, Jenštejn, Dřevčice, Vrábí, Brandýs, kde byl patrně vhodný brod do Staré a Mladé Boleslavi. Existenci stezky dokládají četné nálezy po pozdně neolitickém lidu s vypíchanou keramikou. Ve Kbelích však z  této doby nejsou žádné nálezy. Patrně tady vedla pouze stezka.
Prvé osídlení kbelského území se uskutečnilo v době bronzové, z které pochází vykopávka pozůstatků polozapuštěné chaty s ohništěm a stropními kůly v Toužimské ulici nedaleko rybníka, kde pak stávala středověká tvrz. Podle vykopávek existovalo osídlení i v době železné. U potoka Chobot směrem k Vinoři byly nalezeny zbytky většího sídliště o několika chatách s jamkami se  železnou struskou a se zlomky nádob zhotovených na hrnčířském kruhu. To ukazuje na existenci řemeslnického sídliště.
Stezka byla v Praze přeložena z Podbaby přes Letnou, odtud přes libeňský brod a v době slovanské přes poříčský brod, Dolní Libeň do Vysočan a Kbel. Dále pak známou trasou na Boleslavsko. Později byla stezka prodlužována přes Mnichovo Hradiště, Stráž pod Ralskem, Jablonné v Podještědí, Žitavu, Zhořelec, Frankfurt nad Odrou a podle Odry do Štětína. Odtud bylo možné plavit zboží přes Baltické moře na Rujanu a do Skandinávie. Ve středověku byla tato stezka nazvána "Žitavská".
Koncem doby železné začaly v onom hvozdu podél uvedené stezky vznikat osady:  Kbely, Vinoř, Dřevčice, Vrábí. Byly to dvorce vladyků, kteří měli za úkol chránit bezpečnost ubírajících se bojovníků, družin a kupců před napadením lupiči či nepřáteli.
Stezka se kolem dnešní silnice klikatila,  zvláště mezi Kbely, Vinoří a u Jenštejna. Majitelé tvrzí pokračovali ve žďáření a mýcení lesů, aby na získané úrodné půdě obstarávali výživu  pro sebe a svou čeleď.
 
1.
První historické zmínky o Kbelích pocházejí z doby Přemyslovců. Podle záznamu v Zemských deskách je slavný český kníže Soběslav I., přemožitel německého  císaře u Chlumce na Ústecku a budovatel románského zděného knížecího paláce na pražském hradě, roku 1130 daroval klášteru vyšehradskému se závazkem 6 voly a zrním ročně. Dále měl strážce za povinnost počastovat vyšehradské kanovníky jedenkrát za rok. Další zmínka o Kbelích, které se píší Kbela, Gbele, Quele, je v Českém archivu z druhé poloviny 14.století, kdy Kbely náležely svatovítským a vyšehradským kanovníkům za poplatek 3 kopy míšeňských ročně.
Jeden zdejší vladycký statek byl však v druhé polovině 14. století v majetku Mikuláše Litoměřického. Roku 1386 přešel do vlastnictví pražského měšťana Augustina.
Roku 1395 se připomíná již stojící tvrz, kterou držel vladyka Mareš ze Kbel. Stála v místech u rybníka a zdi měla 1m silné. Později zde stával dvůr č.1 a po jeho rozbourání Zdravotní středisko.
V husitských válkách se majetku duchovenstva zmocnili páni pod obojí, rytíři a města. Kbely konfiskovala Praha. Král Zikmund pojistil tyto statky novým majitelům zápisem v Zemských deskách jako odměnu za válečné služby. Platy za zboží byly předávány královské komoře. R.1547 uvedené platy konfiskoval Ferdinand I. a r. 1604 obdržela Koloděje, Vinoř, Ctěnice a Kbely Kateřina z Hasenburku (manželka Jaroslava Smiřického ze Smiřic). Svatovítská kapitula ztratila své  zboží ve Kbelích nejspíše  r.1620, kdy za českého povstání bylo zboží prodáno Slavatům. Císař Ferdinand II. pak vrátil zboží ke kapitule sv.Víta.
Osada Kbely se postupně rozrůstala, lesy se proměňovaly v úrodná pole a charakter osady začínal být zemědělský. Před třicetiletou válkou Kbely měly 4 selské dvory o výměře 26 ha (patřily rodům Olikovskému, Novákovskému, Bošinskému, Jarošovskému) a dále řadu chalupníků. Administrativně spadala osada do kraje Kouřimského, bývalého Zlicka. Po třicetileté válce byla osada rozbourána. Vždyť celý kraj v okolí byl následkem válečného pustošení vylidněn. Když po válce převzal někdy před rokem 1654 ves jako konfiskát kurfiřt Kristián Vilém z Brandenburgu, byla ves úplně zpustlá a bez osídlení. Zůstali tu jen dva chalupníci Pánek a Vlk, a každý měl výměru 18 korbelů k obdělávání. Kurfiřt si ale Kbely neponechal a podstoupil je Svatovítské kapitule. Roku 1653-1655 měli Kbely 85% pustých domů a míst. Pak se Kbely začaly opět zalidňovat. V letech 1674 - 1680 dali jesuité postavit podle klikaté obchodní cesty, která už nevedla přes Jenštejn, nýbrž přes Podolanku a Dřevčice, 44 barokových kapliček vzdálených od sebe přibližně čtyři sta metrů, tj. na délku Karlova mostu, a ozdobených mariánskými a svatováclavskými motivy. Po této cestě podle pověsti vezli mrtvé tělo knížete Václava z Boleslavi do Prahy. Tuto  cestu pojmenovali "Via Sancta" (Svatá cesta) na památku zavražděného českého knížete, národního světce Sv. Václava. Kapličky dobře vyznačovaly někdejší žitavskou stezku. Dvě třetiny kapliček je pobouraných, jen málo jich stojí osaměle v polích od Vysočan do Boleslavi.
V roce 1680 postihla Prahu,  Kbely a další vesnice morová epidemie. V Praze se uvádí 20.000, na venkově 100.000 lidských obětí. V té době koupil Kbely a Satalice za 15.000 zl. Romedius Johann Franz,  hrabě z Thun - Hohenstejnu, který sídlil v Děčíně. Podle gruntovní knihy prodával pole a chalupy novým majitelům "Rajchumberákům", s kterými přišla do Kbel německá jména (Sieber,  Schwarz,  Schmied a pod.). Od Thun - Hohenstejnů odkoupil Kbely a Satalice Václav Klement von Salza. R.1722  je koupil v dražbě za 87.000 zl. majitel vinořského panství hrabě František Josef Černín. Pak náležely Kbely a Satalice podle tereziánského katastru Prokopu Albertu Černínovi. Kbely tehdy měly 20 sedláků, kteří obhospodařovali 161 ha polí. Když vypukla sedmiletá válka, byly Kbely opět poničeny; byly částí strategických pozic. Vypráví se,   že v těchto neklidných dobách byly prokopány podzemní chodby z čp.45 do vinořského zámku. Po roce 1750 byla postavena socha sv. Vojtěcha i nadále stojící ve spodní části ulice Vrchlabská. Opět se Kbely vzpamatovaly. R.1785 dal hrabě Černín postavit u rybníka pivovar, který vařil pivo do roku 1923. Roku 1797 byla stará Žitavská cesta přebudována na strategickou (císařskou) silnici. Od Vysočan do Kbel a Vinoře byla silnice lemována kaštany a lípami. Roku 1827 byla v polích na pravé straně k Vysočanům vybudovaná hraběcí kruhová cihelna, která byla r.1932 prodána Karlu Průchovi.
Po  zrušení roboty přišla do Kbel a celé země kýžená úleva. Kbely se rozvíjely. Václav Nekvasil (stavitel 15.02.1840 - 06.03.1906) postavil v obci cihelnu, pak továrničku na střešní lepenku, pro firmu Lukeš a Hák, která měla Ve Kbelích první telefonní linku. Roku 1865 projel obcí první vlak Praha - Všetaty. Selské rody - Soukupův,  Vyhnálkův, Tykačův, Suchých, Dobšův, Nekvasilův - se povznesly; zvláště poslední vydal několik význačných jedinců. Václav Nekvasil stavěl v Čechách cukrovary a v Karlíně vybudoval stavební firmu proslulou v celých Čechách. František stavěl v Srbsku pro temnější královský dvůr. Jan stavěl a financoval rodinné domky ve Kbelích a okolí.
Po správní reformě roku 1848 spadaly Kbely pod hejtmanství a soud v Karlíně. Farou, školou a poštou patřily k Vinoři. Teprve roku 1888 byla povolena exponovaná stanice vinořské školy, jejíž prvá učebna byla v hostinci u Kettnerů. Ale již v následujícím roce byla pro školu vystavěna obecní budova, která vyhovovala školním účelům a byla pronajata školní radě ve Vinoři. Od 1.9.1892 byla tato exponovaná stanice proměněna v trojtřídku ve Kbelích a roku 1907 byla vybudována nákladem 6.650 zl. pětitřídní obecná škola ve Kbelích. Roku 1895 se staly Kbely samostatnou obcí. Ráz obce byl zemědělský. Půda byla ze tří osmin řepná. V okolí byly 3 cukrovary: čakovický, vinořský a vysočanský. V obci bylo 12 spolků. Byla založena Raiffeisenka. Sdělovacími prostředky byli strážník s bubínkem a zvonička uprostřed vsi před čp. 29 a 30, na místě, kde dnes stojí dům čp.483.

Unikátní sken v PDF knihy Františka Palackého z roku 1848 "Popis Králowstwí Českého čili podrobné poznamenání wšech dosawadních krajův, panstwí, statkůw, měst"
Nás zajímá především strana v knize 238 (v PDF strana 267) dole.
Velikost: 20,8 MB (21 867 774 bajtů)

2.
První světová válka přinesla do obce jako do celé vlasti (zvláště do měst, nedostatek potravin, paliva, oděvů a pracovních sil. Ženy nosily příděl chleba v klíně (v zástěře), tak se rozpadal. Chléb byl dodáván do obce nepravidelně z pekáren Odkolek ve Vysočanech. Stávalo se, že hladovějící zastavili povoz a chléb rozebrali. Byli však zajištěni a zavřeni na 12 – 24 hodin. Vagony uhlí přicházely do stanic Satalice a Čakovice z velké části vykradené.
Příděl petroleje byl pro rodinu a měsíc 1 litr nebo 2 svíčky. Tuku pro celou obec a měsíc 5 kg. Sedlákům bylo obilí rekvírováno. V té době založil učitel Mašek ve škole akci pro chudé děti. Za 20 haléřů dostávaly sběračku polévky. Lidé si pomáhali jak mohli. Z řepy vařili sirup, kterým sladili, obilí šrotovali na mouku, z které pekli; z nepoužívatelného tuku vařili mýdlo.
Kdo měl lepší šaty, měnil je za potraviny, nejčastěji za brambory. Obleky šili z kopřivových látek a z pytloviny. Špatná hygiena a hlad byly příčinou nemocí a zahmyzování dětí i dospělých. Španělská chřipka kosila lidi v nejlepších letech. V květnu 1918 byla ve Kbelích slavnost u příležitosti výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu. Zahajovací projev měl František Koudela. Hrály se české skladby, zpíval se "Kde domov můj, Ktož jsú boží bojovníci"; byla to předzvěst blížící se svobody.
V poledne 28.října přišly první zprávy o ukončení války (Osvobození). U Kubešů čp.56 zavlál první český prapor. Samostatnost přivítala obec lampionovým průvodem. Život se opět vracel. Ve škole děti dostávaly výživnou polévku, pro kojence a malé děti dostávaly matky kakao. Muži se vraceli, vše vykročilo vstříc novému životu v osvobozené vlasti. Spolky v obci obnovovaly znovu svoji činnost. Kulturní život se soustřeďoval kolem učitele K.Kupky, který založil kbelskou kroniku, obecní knihovnu, Pěvecký a Hudební kroužek. Pomáhal v pracích na obecním úřadě; žil v obci a s obcí.
Krátce po převratu přišli do obce vojáci, ubytovali se v cihelně čp.92 (hraběcí, pak Průchova kruhová cihelna) a postavili na pravé straně směrem k Vysočanům stan pro dvě letadla. Byla to obyčejná rakouská bitevní letadla typu Brandenburg. První lety byly provázeny velkým zájmem obyvatel. Akrobacie prováděl pilot Lachmann. Úplně první létání na katastru však spadá do roku 1908 a 1910, kdy létal u Proseka ing. Kašpar a u Letňan Sablatník. Prvními obětmi letectví ve Kbelích byl npor. Hanek, pilot Smetana a dva uhořelí Američané muž a žena.
Pro letiště byly vybrány pozemky za stany směrem k Proseku a Letňanům. Ministerstvo Národní obrany po uvážení volilo pozemky na levé straně silnice  směrem k Vysočanům; původně vybrané pozemky byly majetkem více rolníků, kdežto na levá straně bylo jeteliště bez mezí (pouze jednoho majitele, hraběte Černína),  okamžitě schopné leteckého provozu. Tím bylo letiště položeno do kbelského katastru. V zimě r.1918 přišla do Kbel mise italská a postavila dva velké hangáry pro třímotorová letadla. Pak mise francouzská, 40 mužů, kteří bydleli v Thérovně (výrobna, na krycí střešní lepenku - Lukeš a Hák). Italská letadla přiletěla z Vídně r.1919. Následovala stavba baráků pro mužstva, hangárů a dílen pro letadla. R.1920 byl vybudován první definitivní železobetonový hangár.
Francouzsko - rumunská letecko dopravní společnost Societé Franco-Roumanie de Navigation Aérienne (přejmenovaná roku 1925 na Compagnie Internationale de la Navigation Aérienne - CIDNA). zahájila provoz Praha — Paříž 27.7.1920. Za měsíc začal provoz mezi Prahou a Varšavou. Pak do Vídně a Cařihradu. První let s pasažérem na trati Praha — Bratislava byl proveden 20.10.1925. Dvouplošník aero 14 Brandeburg pilotoval Karel Brabenec a jediný cestující byl redaktor Lidových novin Václav König. Posádka měla leteckou kombinézu a kuklu na hlavě.

Čtyři významní muži z mnoha pracovníkù našeho letectví začínali jako letečtí modeláři. Klukovský zájem se změnil po studiích ve skutečnou tvůrčí
práci v letectví. Zleva Alois Šmolík, Miroslav Hajn, Antonín Husník a Pavel Beneš se sešli na Kbelském letišti na podzim roku 1923.
President T. G. Masaryk a tehdejší ministr národní obrany Udržal na
koních při návštěvě letiště ve Kbelích v červnu 1922.
Členové pařížského policejního mužstva po příletu na kbelské letiště k utkání s pražským policejním mužstvem v řecko-římském zápasu. Přiletěli letounem Wibault-Penhöet 282-T12 (pravděpodobně F-AMHK) francouzské společnosti CIDNA, nástupnice CFRNA.

Dne 4.11.1922 vypukl na letišti velký požár. Hašení bylo  ztíženo nedostatkem vody, proto byla r.1923 vybudována artéská studna. Následovalo stavění budov pro zaměstnance letiště a r.1924 vznikly Vojenské telegrafní dílny.
Roku 1923 byl na levé straně silnice, nedaleko domu, kde se vybírala potravní daň (akcíz),  postaven stan jako první rozhlasová stanice společnosti Radio  Journal. Vysílání bylo  zahájeno dne 18.5.1923 ve 20,15 hod.  Kbelský Hudební kroužek hrál při zkušebním vysíláni;  byli to Antonín Kcheml, Antonín Kletečka, K.Kupka, František Černý,  Alois Vojáček, V.Bendl, Karel Vágner, František Dvořák, Antonín Vrba a Josef Vágner. Technici při vysílání: Vlach, Jandl, Bejček a Čejka. Na místě tohoto stanu byl v r.1973 vybudován památník ve tvaru stanu s hvězdicí rozbíhající se na všechny strany.

Get Adobe Flash player
Pomník prvního vysílání Českého rozhlasu ze Kbel v roce 1923
Vysílač ve Kbelích, dobová fotografie z první poloviny dvacátých let minulého století.
Unikátní snímek staničního deníku vysílače ve Kbelích z roku 1923

R. 1919 prodal hrabě Černín kbelský dvůr o rozloze 500 ha půdy řediteli Živnobanky Bělohříbkovi (František Běhohříbek, který se původně vyučil obchodním příručím, pak začal pracovat v bance jako poslíček a postupně se vypracoval až na generálního ředitele Živnobanky. Konec rodiny Bělohříbků je neveselý. Sám majitel umírá v roce 1942, jeho paní ho zanedlouho následuje. Jejich dcera Melánie zemřela na tuberkulózu, druhá dcera Marie-Luisa za okupace kolaborovala s Němci a za své chování sklidila velkou nenávist. Zemřela v Praze roku 2001), ale pro ztrátové hospodaření jej převzalo město Praha,  které dvůr následně pronajímalo. Posledním nájemcem byl K. Průcha do roku 1946. V obci začala výstavba rodinných domků, vznikla čtvrť Nouzov mezi silnicemi do Čakovic a Ctěnic.
Do obce bylo zavedeno elektrické osvětlení. Byla vystavěna meštanská škola, Sokolovna, Lidový dům, u silnice do Vinoře byla provisorní zastávka vlaků. Kbely měly svého lékaře (do té doby byl lékař ve Vinoři). Prvním lékařem ve Kbelích byl MUDr. František Husa. Pak byla otevřena lékárna. Autobus Praha - Brandýs n. Lab. stavěl v obci. Jízdenka do Vysočan stála 3,80 Kčs. Zanikla výrobna na střešní krycí lepenku, pivovar,  později i cihelny. Zástavbou zemědělské půdy, pracovní příležitostí v průmyslu (ve Kbelích, Vysočanech, Satalicích a Letňanech) počal ustupovat zemědělský charakter obce.
V červnu r. 1932 byl v dražbě prodán dům čp. 42. Koupila jej Družina sv.Kláry a ze stodoly zřídila kapli sv.Alžběty zasvěcenou svaté Alžbětě Durynské, která byla vysvěcena 28.10. téhož roku velmistrem Křižovníků Dr. Josefem Vlasákem.

Unikátní mapa Kbel
(rok 1841)
Mapa Veřejných dopravních prostředků Hlavního města Prahy z roku 1941 zakresleno z Wissotschan (Vysočany) do Gbell (Kbely)
Mapa Městské podniky pražské, stanice a pásma z podzimu 1942 zakreslena linka do Kbel
3.
Za okupace v době protektorátu byly Telegrafní dílny přejmenovány na Ostmarkwerke.  Pracovalo se na plné obrátky i v neděli. Vznikly Letecké opravny. Karel Černý,  místní strážník, byl zatčen a zahynul v Terezíně. Božena Vícherková, bývalá vzdělavatelka Sokola (manželka generála Vícherky) byla popravena. Tyto smutné, ale i radostnější zprávy tajně šířil řídící učitel K. Kupka. V této  době byla dokončena stavba nádraží Kbely u Prahy. Krátce po  zahájení provozu došlo dne 20.12.1943 v 6 hodin ráno ke  srážce vlaků č.1101 a 1160 mezi Kbely a Satalicemi. Byla to vina výpravčího ze stanice Kbely. Zahynulo 23 osob, zraněno bylo 110 osob a z nich zemřelo ještě 19 osob v nemocnici. Tehdy už byli ve Kbelích dva lékaři MUDr. František Husa a MUDr. Jan Čistín. Při obecné škole byly zřízeny dvě třídy mateřské školy. V domě čp. 36 byla otevřena pošta. Na Květnou neděli 25.3.1945 od 12 do 13,20 hod.  bombardovala americká letadla Kbely a okolí.  Byly shazovány zápalné a tříštivé pumy o váze 15 kg, svázané po šesti kusech  celkem asi 10.000 bomb. Ve Kbelích přišlo o život 117 a zraněno bylo 185 osob. Podniky a domy ve Kbelích byly zničeny, nebo silně poškozeny.
4.
Rychlý spád a vývoj událostí ke konci druhé světové války zapůsobil i na široké vrstvy obyvatelstva. Postup Rudé armády, dobytí Berlína, smrt Hitlera a povstání v Praze 5.května 1945 aktivovalo činnost revolučních národních výborů a občanů, Kteří již neskrývali svou nenávist proti okupantům. Povstání v Praze se přeneslo i na její obvody. Lidé odstraňovali německé nápisy, ničili obrazy Hitlera, vyvěšovali státní vlajky.
Ale nebezpečí ještě nepominulo. V Praze byly silné posádky vojáků plně ozbrojených. I ve Kbelích byly silné německé jednotky, zejména na letišti a v přilehlých kasárnách. Odhadovalo se na 2.000 vojáků vyzbrojených auty, tanky, děly a letadly. Mimo to se blížily silné jednotky SS armády maršála Schörnera po silnici od Staré Boleslavi, které táhly na pomoc německým vojskům v Praze. Za této situace byl by býval jakýkoliv odpor domácího obyvatelstva marný.
Ještě před 5.květnem byl v obci ustaven Revoluční národní výbor s prvním předsedou Václavem Kulhánkem, který řídil všechny akce v obci. Také na závodě Ostmarkwerke (dnešní Pal) začala pracovat revoluční rada s předsedou Jindřichem Petržílkou. Tam také byla odzbrojena německá zavodni hlídka a nahrazena českou. Před závodem byl postaven zátaras, aby bylo zabráněno v postupu vojenským německým jednotkám přijíždějícím od Staré Boleslavi. Ty se pak překážce vyhnuly a přejížděly přes plochy letiště ve Kbelích a Letňanech. Dne 6.května bylo pozorováno, že němečtí vojáci se přestrojují do civilních šatů a odjíždějí na kolech směrem na Vinoř. Dne 8. května byly hlídky z Ostmarkwerke a někteří občané donuceni odstraniti zátaras před závodem. V 19 hodin téhož dne začaly všechny německé oddíly postupně odcházeti ze Kbel směrem na Kyje. Kasárny a letiště byly ihned obsazeny českými dobrovolníky ze spoluúčasti policejních sborů a zároveň byly určeny hlídky ke střeženi majetku, který tu zanechali Němci, protože docházelo k dosti značným krádežím.
Konečně 9. května dopoledne přijeli sovětští vojáci a navštívili závod Ostmarkwerke. Byli s nadšením přivítáni. Vzhledem ke značné převaze německé posádky k místním bojům nedošlo a nebylo padlých. Dne 10.května přistálo na letišti letadlo s Košickou vládou v čele s jejím předsedou Zdeňkem Fierlingrem, Klementem Gottwaldem, Zdeňkem Nejedlým a ostatními členy vlády, kteří se po šestiletém exilu vrátili do vlasti.
Kbelský dvůr byl rozparcelován a zemědělská půda byla rozdělena malorolníkům. Roku 1952 byly pozemky opět spojeny a vzniklo JZD Kbely, které bylo v r. 1955 zrušeno a pozemky byly připojeny k Státním statkům Vinoř a Čakovice, k JZD Satalice a Letňany. Tím zanikl zemědělský charakter obce. Telegrafní dílny  (Ostmarkwerke)  byly přejmenovány na podnik Pal (průmysl autoletecký). Pal vyrábí výzbroj pro automobilový průmysl u nás i pro zahraniční trh.  Roku 1971 byl podniku udělen titul: Podnik 25.výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou. Počet zaměstnanců přesáhl 3.000. Tento podnik i Letecké opravny byly rozšířeny. Byla zahájena výstavba podnikových ubytoven a domků pro zaměstnance.
Ke konci padesátých let 20.století měla obec 21 obchodů, 2 provozovny, 6 hostinců a 18 živnostníků. Kbely byly začleněny do okresu Praha-sever, pak Praha-východ kraje. Směrem k Vinoři bylo vybudováno Sídliště I, pak Sídliště II.  Byla vystavěna budova MNV, jesle, II. mateřská škola. I. mateřská škola byla umístěna v čp.350. Dne 5.dubna 1959 byl položen základní kámen k experimentální škole, která byla otevřena 4.září 1961. Kapacita školy je pro 450 žáků. Náklad činil 4,500.000 Kčs. V domě čp.379 byla zřízena Zvláštní škola. Zdravotnické středisko bylo vybudováno v místě,  kde stával dvůr č.1.  Velký rybník před ním byl upraven na požární nádrž. Malý rybník vedle něj byl zasypán a upraven na parčík. Jižně od  požární nádrže na mírné vyvýšině je překlenuta bývalá pivovarská studna Barbora. (25 m hluboká). Obecní studna u bývalého malého rybníka je v provozu. Obecní studna na křižovatce Vrchlabská a Mladoboleslavská je překlenuta. Studny po cihelnách i artéská na letišti jsou v provozu.
Z požární nádrže odvádí vodu potok Chobot do vinořského rybníku a odtud místy otevřeným korytem, jinde kanálem směrem k Brandýsu jako před mnoha a mnoha lety.
5.
Roku 1968 byla obec vyjmuta ze Středočeského kraje a byla připojena k Velké Praze do obvodu Praha 9. Ulice byly přejmenovány. Dopravu k elektrické dráze do Nového Hloubětína obstarávají městské autobusy č.110, 185 a 201 za 1 Kčs. V době připojení ku Praze obec měla:

jesle, dvě mateřské školy
2 základní školy (jednu experimentální)
2 školní kuchyně
Zvláštní školu
Požární dům
Poštu - Kino - Hřbitov
Zdravotní středisKo
Kapli sv.Alžběty
Knihovnu - Spořitelnu
Nádraží (nyní zastávka)
Hotel Erko - Motorest
Budovu MNV s místním rozhlasem
Lidový dům (Kulturní dům)
Tělocvičnu Spartak
Malý kulturní dům (v Košařově ul.)
Průmyslové podniky Pal a Letecké opravny
Zásobní zahradu města Prahy na 5ha (hnízdiště ptactva)

Chráněné památky:
Baroková socha sv.Vojtěcha
Svatováclavské kapličky
Další památky:
štít na domě č.o.33 s letopočtem 1798
Sklepní zeď čp.45 s letopočtem 1755 (byla obnovena r.1810)
Pomník Mistra Jana Husa
Pomník obětí I.  a II.světové války (Vytesán místním občanem Pacandou. Pomník je uložen v MNV a po obnovení bude instalován před místním hřbitovem)
2 pamětní desky
Jedna na domě čp.249  (Karel Černý-zahynul v Terezíně)
Druhá u silnice  do Ctěnic na pravé Straně před železnicí
na památku těch,  kteří tady zahynuli při náletu 25.5.1945.

Další pozoruhodnosti instalované po připojení obce ku Praze:
Pilon před Lidovým domem jako pomník dělnického hnutí.
K 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou byla v parku u Zdravotního  střediska umístěna pískovcová socha:  Rozum a srdce od Ladislava Šalouna z r. 1934. Plastika stávala původně v Petřínských sadech, sem byla osazena v r. 1975.
Před hotelem Erko  je Hutník od akad.sochaře  zasloužilého umělce Aloise Sopra.
Sousoší Otec a syn, Matka a dcera stojí před Experimentální školou - dvě betonová protějšková sousoší v životní velikosti vytvořil v r. 1976 Karel Lidický.
Ve vstupní hale Lidového  domu je instalována socha národního umělce Břetislava Bendy Dívka vstupující do lázně.



V Leteckém museu jsou soustředěna letadla užívaná ve II.světové válce a mnoho dalších historických památek včetně přistávacího modulu kosmické rakety z letu mjr. Vladimíra Remka.
V obci žil a r.1974  zemřel Kliment Štěpánek, bývalý sekretář Jaroslava Haška.
V době připojení Kbel k Velké Praze měla obec rozlohu 581 ha, 770 domů a 7.000 obyvatel. Starousedlíci jsou v menšině, většinu obyvatel tvoři státní zaměstnanci, kteří se do Kbel přistěhovali.
6.
Přehled zalidňování Kbel

1785     57    domů      475   obyvatel
1848     76    domů      634   obyvatel
1857     80    domů      734   obyvatel
1880     89    domů      890   obyvatel
1890     91    domů   1.054   obyvatel
1910   121    domů   1.519   obyvatel
1945             domů   5.546   obyvatel
1961             domů   6.929   obyvatel
1968   770    domů   7.000   obyvatel


Významné firmy:
»VÚ Kbely-správa letiště.





Kbelský maják kulturní památkou

Ministerstvo Kultury ČR rozhodlo: maják na letišti ve Kbelích v Mladoboleslavské ulici v Praze 19 - Kbelích je kulturní památka.
V našem skromném archivu se nachází oskenovaný zvláštní otisk z časopisu "Zprávy veřejné služby technické" z čísla 21,ročník X., který nákladem vlastním, tiskem Dra. Ed. Grégra a syna v Praze vydal v roce 1928 Ing.Antonín Brebera - Odborový rada v ministerstvu veřejných prací.(celý článek je přepsán v původním znění)

Na státním civilním letišti "Praha" ve Kbelích byl právě odevzdán provozu 43 m vysoký, věžovitý maják. Projekt tohoto majáku vymyká se s ohledem na jeho mnohostranný účel ze šablonovitého řešení a zasluhuje, aby byl podrobněji popsán.
Celá konstrukce majáku je ze železového betonu. Proti původnímu projektu, vypracovanému podle disposic ministerstva veřejných prací firmou Ing. B. Hollmann a Ing. B. Babuška, který předpokládal založení na betonové desce 1 m silné v hloubce 2 m pod terénem, musela věž býti založena na opukové skále ve hloubce 4 m. Z mohutného šestibokého podstavce (obr. 2.) vyvíjí se spodní stavba, skládající se ze šesti pilířů, spojených v jednotlivých patrech vodorovnými ztužidly. Tyto pilíře nesou pomocí úložného věnce ve výši 28 m vodní nádrž systému "Intze" s osovou výstupní šachticí o průměru 5,70 m. Nádrž je vytvořena rovněž celá ze železového betonu; její obsah je 1500 hl, hloubka vody 3,60 m. Tato nádrž zaručuje spolu s tlakovým čerpadlem, které čerpá vodu přímo z vrtů nebo ze dvou podzemních nádrží o obsahu po 3000 hl, bohatou zásobu užitkové vody a vody k hašení pro případ požáru.
Mezi pilíři jest věžní prostor uzavřen cihelnými parapety a velkými okny (až 19 m2), zasklenými polo-katedrálním sklem 4 mm silným. Jím veden jest uprostřed elektrický výtah pro 6 osob nebo 480 kg zatížení a po jedné straně dvouramenné železné schody, spojující všech šest pater a vedoucí na vyhlídkový ochoz nad nádrží ve výši 34 m, který poskytuje krásný rozhled přes celé letiště a daleko do kraje. Na horní plošině majáku ve výšce 40 m je silný otáčecí reflektor soustavy Barbier, Rénard and Turenne v Paříži o svítivosti 2a1/4 milionu svíček, takže světelné paprsky uvidí pilot za jasného počasí ze vzdálenosti asi 80 km, a ostatní světelná zařízení pro leteckou orientaci v noci. Přístup je umožněn žebříkem vedoucím k poklopu v lucerně věže.
V suterénu věže jsou umístěny čerpací stroje, agregát pro výrobu elektrického proudu v případě poruchy v elektrovodné síti, dále malý kalorifer pro vytápění věže, jakož i sklípek pro zásobu uhlí. Vodní potrubí, opatřené korkovou isolací, je vedeno v uzavřené šachtici mezi výtahem a schodištěm, kterou bude zároveň veden na ochranu proti zamrznutí teplý vzduch z kaloriferu do patra s vodní nádrží, která je opatřena kolem do kola isolačním prostorem vyplněným křemíkem.
Větrání děje se výtahovým prostorem věže až k vyhlídkovému ochozu pod reflektorem. Dešťová voda z horní části věže je svedena do potrubí, kterého je rovněž užito jako vedeni bleskosvodu. Vnější architektura, kterou navrhl architekt Otakar Novotný, působí velmi příznivým dojmem. Na obalové stěně nádrže jsou provedeny 4 emblémy podle návrhu akademického sochaře Jana Laudy znázorňující leteckou dopravu a budou na ní též umístěny trubice s neonovým světlem pro leteckou orientaci za mlhy.
Stavba majáku byla zadána podle výsledku veřejné nabídkové soutěže, které se zúčastnilo 12 firem, firmě Ing. V. Diviš a Ing. J. Blažek v Praze za pevné jednotkové ceny.
Tato firma opatřila si na přání stavební správy soupravu sít o velikosti otvorů 0,1, 0,24, 1,3, 7, 12, 25 a 40 mm, jakož i Ahlersovu váhu, na níž se samočinně váží množství vody a cementu v takovém poměru, v jakém je jich třeba pro žádanou pevnost betonu. Byl to první přístroj toho druhu v Evropě a byl přivezen v r. 1927 vynálezcem Mr. Ahlersem do Prahy.
K přípravě betonové směsi bylo užito přirozené směsi z řeky Jizery u Toušeně, která byla prosívána, na uvedené soupravě sít, a byla vykreslena křivka zrnitosti této směsi. Zároveň byla stanovena její objemová váha 1754 kg/m3. Ze spojitého průběhu křivky zrnitosti písku a štěrku bylo zřejmo, že byla v směsi obsažena zrna všech uvedených velikostí. Z této křivky bylo dále zřejmo, že množství písku ve směsi (0-7 mm) bylo 54,9% podle váhy, tedy nadbytečné. S ohledem na hustou a spletitou výztuž konstruktivních součástí, jakož i vzhledem k dobrému výsledku průkazných zkoušek betonu bylo upuštěno od přidání štěrku k přirozené směsi.
Pro nejmenší u nás přípustné množství portlandského cementu 240 kg na 1 m3 suché směsi písku a štěrku bylo při litrové váze volně nasypaného cementu 1,01 kg třeba na 1,0 kg cementu 1754/240=7,3O8 kg směsi. Takto zhotovená suchá betonová směs obsahovala (1000+0,549*7,308)/(1000+7,308)*100=60,1% malty (0-7mm).tedy poměrně mnoho, jak se dalo již očekávati z množství pisku v přirozené směsi. Takto zhotovený beton měl po 14denním tvrdnutí průměrnou pevnost 215 kg/cm2 (213 179,*) 255), po 6 nedělích 248 kg/cm3 (266, 211,*) 268), tedy pevnosti poměrně značné. ((*) Nerovná kostka.)) Tohoto míšení bylo užito pro beton základové desky a stěn suterénu, kde byla předepsána krychelná pevnost po šestitýdenním tvrdnutí 200 kg/cm2. Beton nosné konstrukce věže, pro který byla požadována krychelná pevnost 250 kg./cm2, byl míšen s 300 kg portlandského cementu na 1 m suché přirozené směsi a vykazoval průměrnou pevnost 262 kg/cm2 (272, 242, 271).
Pro beton vodní nádrže byla krychelná pevnost betonu předepsána 300 kg/cm2. Průkazné zkoušky daly při 380 kg portlandského cementu na 1 m3 směsi písku a štěrku po třínedělním tvrdnutí průměrnou krychelnou pevnost 376 kg/cm2 (371, 366, 392). Kontrolní zkoušky vykázaly však pouze krychelnou pevnost 158 kg/cm2 (141, 148, 184). Důvod je v tom, že s ohledem na hustou výztuž v nádrži muselo při jejím provádění býti užito jemnější směsi, nežli bylo užito při zhotovení průkazných kostek. Vzhledem k poměrně malému napětí betonu v nádrži (20 kg/cm3), jakož i vzhledem k dobrému vzhledu kostek v lomu nebyly z nedosažení předepsané krychelné pevnosti betonu nádrže vyvozovány žádné další důsledky.
K odstranění kolísání pevnosti betonu při betonováni, způsobeného různou přísadou vody, bylo užito dříve uvedené Ahlersovy váhy, která ve spojení s míchačkou umožnila přesné přidávání vody a cementu k směsi písku a štěrku.
Beton byl zhotoven s průměrným vodním součinitelem v/c =0,6 (podle váhy), při čemž byl vzat též zřetel na přirozenou vlhkost směsi, která činila průměrně 1,8%. Konstrukce vyžadovala okrouhle 940 m3 betonu a 540 q kulatého železa. K tomu bylo zapotřebí 1170 m3 směsi písku a štěrku a 3560 q cementu. Celková spotřeba dřeva na veškeré lešení a bednění, byla 70 m3 hranolů, 62 m3 kulatiny a 150 m2 prken. Na 1 délkový m věže připadá tedy okrouhle 7 m3 dřeva.
Stavební náklad majáku - avšak bez vydání za potrubí, výtah a reflektor - bude činiti asi 830.000 Kč, z čehož připadá:
1. na práce zemní...................................26.000 Kč
2. na práce zednické a betonářské ..........487.000 Kč
3. na železnou výztuž............................128.000 Kč
4. na práce zámečnické..........................130.000 Kč
5. na práce truhlářské...............................3.000 Kč
8. na práce klempířské.............................22.000 Kč
7. na práce sklenářské.............................29.000 Kč
8. na bleskosvody ....................................2.000 Kč
9. na práce různé.....................................3.000 Kč
úhrnem______________________________830.000 Kč



Kostel sv. Alžběty ve Kbelích
Až do 19. století neměli kbelští katolíci žádnou svatyni, poté si adaptovali jednu ze starých stodol na nároží dnešní Vrchlabské a Železnobrodské ulice a zřídili v ní kapli zasvěcenou sv. Alžbětě. Starý hospodářský objekt dostal okna, bylo upraveno jeho průčelí na vstup do svatyně, na střechu přibyla věžička. Na hlavní oltář byl umístěn kříž z 18. století.
Kaple sv. Alžběty na konci 20. století dosloužila a na začátku 21. století byla zbořena. Na sousední stavební parcele v Železnobrodské ulici se v březnu 2001 začalo podle projektu Jana Korenčíka s výstavbou nového kostela elipsovitého tvaru a s otevřenou zvonicí v popředí.